První pohled na (ne)místo a nápady na projekt

K práci nám byl nabídnut malý pozemek za nádražím Holešovice.

Jakmile jsme se dostali do tohoto "nemísta", výhledy všude kolem mi připadaly velmi povědomé. Tam, odkud pocházím, je takových pustin poměrně hodně a málokdy se berou k úpravě. Pamatuju jen pár dobrých živých příkladů realizovaných ve velkých městech, kde jsem bývala. Právě díky tomu však chápu, jaké potíže městu taková místa přinášejí.  Problém není ani v iracionálním využívání prostoru, ale v jeho marginalizaci.  Něco podobného jsme viděli i na našem pozemku.

Zdá se mi, že hlavním způsobem, jak vyřešit tuto urbanistickou otázku, je nasměrovat proud lidí do tohoto místa, oživit ho, udělat ho tak, aby přestalo být pro většinu zastrašující.

"Nemísto" je dobře umìstěno z hledíska dopravy. Jsou tam kolem nádraží, stanice metra, autobusové a tramvajové zastávky;  navíc je v blízkosti parkoviště (i pro kola).

Asi by možná bylo udělat tam nějaký tranzitní prostor, který by řídil tok těchto lidí naším prostředím.

Počínaje funkcí jsem začala přemýšlet o formě. Pomohlo mi v tom samo prostředí: nádraží se ukázalo jako velmi brutalistické.  Chtěla bych, aby budova, kterou vymyslím, stylistické fungovala s okolí; materiál, linie a kompozice budovy by obecně měly odpovídat prostředí. Ale stavba pouze z betonu, jak se mi zdá, by však byla příliš těžká, na člověka by tlačila.  Líbí se mi nápad kombinovat materiály, beton a skeletovou konstrukci se dá použít i s lehčími dřevem a sklem.

Tak mi přišel nápad tranzitního a čekacího prostředí, jehož jednu část lze zastřešit a druhou část může tvořit úprava, přibližná parkové úpravě.

Budu ještě hodně na tom pracovat a možná se od tohoto konceptu odkloním.  Ale tohle mě napadlo jako první po návštěvě "nemísta".